O mně

Jmenuji se Zdeněk Višňák a pocházím z krajiny příběhů, tedy přesněji z magického regionu Kladského pomezí. Nachází se zde Chráněná krajinná oblast Broumovsko, s nejmohutnějším skalním bludištěm a zároveň nejkvalitnější a nejčistší podzemní vodou v Evropě. V případě zájmu můžete shlédnout půlhodinový film Skalní megapole v rámci přírodovědného dokumentárního seriálu natočený Českou televizí v koprodukci s Ministerstvem životního prostředí České republiky.

Fotografování jsem se začal věnovat až v osmém roce tohoto století. Tenkrát jsem nadšeně fotografoval úplně všechno a všude. Fotografování se stalo mým koníčkem. Poznal jsem klasický maličký digitální automatický „kompakt“ i velkou plně vybavenou těžkou „zrcadlovku“. Z vlastní praxe vím, že i obyčejným fotoaparátem s automatickým režimem lze zachytit zajímavý motiv. Nazáleží na kvalitě každého detailu. Fotografii naopak povýší promyšlená celková kompozice. O fotografii jsem začal postupně přemýšlet trochu jinak, abych se mohl posouvat dál. Každý jedinec jde rychleji než dav, protože každý dav jde jenom tak rychle, jako jeho nejpomalejší člen. Proto mám vlastní filozofii, která se přirozeně ostatním líbí nebo naopak nelíbí. Tyto webové stránky slouží jako konzistentní virtuální základna pro prezentaci mojí tvorby. Fotografie zobrazené sestupně podle data pořízení průběžně i daleko zpětně doplňuji. Nejsem zastáncem kvantity, takže chvíli trvá než fotku vypustím do světa. Mnoho fotografií nakonec nezveřejním, u jiných musím získat určitý časový odstup a nadhled, než je zveřejněním.

Kontakt: mailvisnak.cz

Pavel Scheufler: „„Nepovažuji se za fotografa, jsem pouze fotografující. To je podstatný rozdíl, protože jsem se fotografováním nikdy neživil. S oblibou říkám, že fotografii mám příliš rád, než abych se jí živil.“

Moje filozofie

Jsem fotograf samouk, jenž se vypracoval od focení v automatickém režimu k plně manuálnímu režimu s ručním ostřením. Informace čerpám z vlastní sbírky fotografických učebnic (knižní řada od anglického fotografa pana Michaela Freemana). Obdivuji řemeslnou jednoduchost, minimalismus a inspirativní videa vizuálního básníka s fotoaparátem pana Olafa Sztaba a také vizuální eseje fotografa pana Patricka La Roque. Smekám klobouk před analogovou fotografií pana Milana Milforta, který používá jedinečný kolodiový proces. Fotografuji specificky pouze na pevný objektiv s jediným fixním ohniskem, do surového formátu RAW (viz. detaily v „Zákulisí“). Fotografuji zásadně přes důležitý hledáček (v klidu se soustředím na podstatné věci a nic jiného nerozptyluje moji pozornost). Neomezuji se na vyhraněný typ fotografie, můj rukopis se logicky průběžně vyvíjí (nechávám volný prostor pro vlastní pocity). Největší sklon mám k cestovatelské fotografii, především na směs různých momentek z panenské krajiny a civilizovaného světa. Cestovatelská fotografie je pro mě pohlednicovou záležitostí s vlastním „rukopisem“, která ukáže lidem zajímavá místa kolem nás. U cestovatelské fotografii jsem smířen s tím, že na nastavování expozice nemám dostatek času ani tolik štěstí na dobré světlo. Tím mám přirozeně velké procento zkažených a nepoužitelných fotografií, které nekompromisně posílám do věčných lovišť. Když všichni kolem mě cvakají fotoaparáty a mobily, tak já naopak marně hledám to skutečné jádro věci a jenom procházím dál. Čím dál víc fotografuji s rozmyslem (jako kdybych měl ve fotoaparátu kinofilm), abych nemusel trávit čas promazáváním u počítače. Na každou fotografii uplatňuji pouze základní nedestruktivní úpravy, aby zůstala stále přirozenou fotografií (viz. detaily v „Zákulisí“). Začátečnické nezkušené fotografie z mého prvního automatického „kompaktu“ mám na Wikimedii. Zkrátka si užívám každou volnou minutu své fotografické cesty a nadále se učím a poznávám toto krásné řemeslo.