Když dochází ispirace, tak se snažím myšlenkami vrátit ke smyslu samotné fotografie. Termín fotografie je sloučenina dvou řeckých slov phos (světlo) a graphé (kreslení). Doslovně přeloženo tedy znamená „kreslení světlem“. Bez světla nikdo nedokáže vytvořit fotografický snímek. A se světlem jde ruku v ruce jeho neoddělitelný stín. Snímek se stínem navíc získá atmosféru a tajemno. Fotografie představuje jedno z nejméně stárnoucích médií. Jedna fotografie dokáže sdělit víc než tisíc slov. Fotografie je vizuální zprostředkovatel faktů. Dokáže rozesmát, rozplakat, pobavit, zarmoutit, poučit nebo sdělit neznámé věci. Každý rok na celém světě je pořízeno několik miliard fotografií. Přesto každá fotografie nezůstává většinou pouhým zachycením, ale něčím mnohem víc – naší vzpomínkou. Inspirativní je, že fotografie dokáže odvyprávět příběh lidem na celém světě, bez ohledu na jazykovou bariéru.
Petr Brukner: „Fotografie je obrazem zachycený okamžik, tedy moment, který se už nikdy nemůže opakovat.“
Každý fotografický žánr má vlastní pravidla a vyžaduje odlišný přístup a techniku. Řadíme sem např. fotografie architektury, krajiny, přírody, letadel (spotter), makro, portrétů, reportážní, cestovatelské, sportovní, svatební, pouličního života (street), ale také selfíčková pro sociální sítě, apod. Je naprosto přirozené, že fotograf ve svých začátcích vyzkouší různé žánry. Jen tak totiž dokáže zjistit, co ho baví nejvíce. Čím více žánrů fotograf odhazuje, tím více se specializuje (např. portréty) a daří se mu. A nejrychleji jdou nahoru ti, co se nejúžeji specializují (např. portréty glamour).
Žádný jiný žánr nevyžaduje tolik cviku a trpělivosti jako krajinářská a přírodní fotografie. Také žádný jiný žánr nenabízí téměř neohraničené možnosti uměleckého tvoření. Zde se jedná o realistické zobrazení, ale také o abstarktivní vyjádření nálady. Skutečný krajinář musí vnímat světlo, rozložit scénu, pracovat s vhodnou hloubkou ostrosti, správně komponovat popředí a pozadí, využívat zlatý řez nebo zlatou hodinku, apod. Těmito technickými pravidly se snažím také řídit. Nezbytnou výbavou je kvalitní stativ, dálková spoušť, různé typy filtrů a především mnoho času.
Fotografování na cestách je jedna z nejtěžších disciplín, která vyžaduje dokonalé zvládnutí techniky, práce se světlem i kompozicí. Tento typ žánru je však také nejvíce rozmanitý. Fotograf musí být zároveň dobrým fotografem krajiny, přírody, architektury, pouličního života nebo portrétu. Nejsem nikde učebnicově zaškatulkovaný, ale k tomuto žánru mám největší sklon. Hodně chodím po kopcích nebo procházím ulicemi. Většina mých fotografií byla pořízena v místech s velkým množství lidí, aniž by to bylo poznat. Na správný záběr pořízený téměř za chůze mám většinou pár vteřin. Nemůžu nic plánovat a předem čekat na vhodné světlo. Převážně jsem nucen fotografovat v nejméně vhodném čase, tedy během poledního ostrého světla. Nejsem klasický krajinářský ani reporážní fotograf. Moje tvorba obsahuje směs momentek z panenské krajiny a civilizovaného světa.
Zdeněk Višňák © | analogue & digital photography | mailvisnak.cz