Flexaret
Příběh starého Flexaretu
Zapomenutý fotoaparát
Ilustrační fotografie (zdroj: Zdeněk Višňák)
Po svém dědovi jsem objevil dávno zapomenutý legendární fotoaparát Flexaret (Va), který byl vyroben přibližně v letech 1959 až 1961 společností Meopta v tehdejším Československu. Tento model byl posledním „starým černým elegánem“ v celé řadě Flexaretů. Právě tento nenápadný fotoaparát výrazně proslavil český fotograf Jan Saudek, jehož originální tvorba na pomezí fotografie a malby obletěla svět. Flexaret je středoformátová dvouoká zrcadlovka klasické konstrukce se zaostřováním na matnici, hliníkovým tělem a centrální závěrkou. Primárně je určen pro fotografování na svitkový film navinutý na cívce, po vložení adaptéru však umožňuje fotografovat i na klasický kinofilm.
K tomuto fotoaparátu mám silný osobní vztah. Díky dědovi se v rodinném albu dochovalo několik černobílých fotografií z mého dětství, které vznikly právě Flexaretem. Postupně jsem si uvědomil, že nedržím v ruce jen starý fotoaparát, ale také malý kus rodinné historie.
Návrat ke svitkovému filmu
Odbornou renovaci mi zajistil uznávaný opravář historických fotoaparátů pan Karel Ulman. Byl jsem jedním z jeho posledních zákazníků. Postupně se mi také podařilo z aukcí a bazarů sehnat několik původních originálních doplňků od společnosti Meopta – sluneční clonu, kabelovou spoušť, předsádkové čočky nebo stativovou hlavu.
Nejvíce mě fascinuje fotografování na svitkový film šíře 61 mm, tedy tzv. střední formát. Filmové políčko je výrazně větší než klasický kinofilm a výsledný obraz má specifický charakter i kresbu. Používám především černobílé filmy Ilford Photo (HP5, Pan F) a také barevné či černobílé filmy Kodak (Ektar, Gold, Tri-X). Jejich barevností a atmosférou se inspiruji také při úpravách digitálních fotografií.
Fotografie pořízené Flexaretem však vznikají klasickou chemickou cestou a teprve následně jsou skenovány z negativu do digitální podoby. Na analogové fotografii mě fascinuje i samotný proces. Tento fotoaparát nepotřebuje žádné baterie a je vždy připraven k použití. Fotografuji výhradně ze stativu a s kabelovou spouští, abych minimalizoval riziko rozmazání snímku. Digitálním fotoaparátem si předem orientačně změřím expozici a teprve potom ručně nastavím potřebné hodnoty na Flexaretu.
Analogové fotografování člověka zpomaluje a nutí více přemýšlet nad každým záběrem. Na jednom svitkovém filmu je pouze dvanáct políček, a každý snímek proto znamená určité rozhodnutí. Celý proces je výrazně pomalejší, finančně náročnější a často také nejistý. Mnoho fotografií se jednoduše nepovede. Přesto mě právě tato nejistota a pomalost na analogové fotografii přitahuje. Flexaret pro mě není sběratelský exponát, ale tichý návrat do starých časů, které si občas rád znovu připomenu. Průběžné ukázky najdete ve fotogalerii.
Česká optická tradice
Společnost Meopta dnes působí jako česko-americká technologická firma vyrábějící špičkovou sportovní, loveckou a průmyslovou optiku. V Přerově vznikají dalekohledy a optické systémy světové úrovně, známé vysokou kvalitou obrazu i precizním zpracováním. Filosofie značky „Spojujeme člověka s přírodou“ mi je velmi blízká.
Sám vlastním jeden z jejich turistických dalekohledů a občas jej při svých toulkách vyměním za fotoaparát. Někdy je totiž příjemné jen tiše pozorovat krajinu bez potřeby stisknout spoušť.
„Flexaretem celým světem.“
visnak.cz