O mně
Fotografie jako cesta k vnímání světa
Jmenuji se Zdeněk Višňák a pocházím z krajiny příběhů, tedy přesněji z magického regionu Kladského pomezí. Nachází se zde Chráněná krajinná oblast Broumovsko s mohutným skalním bludištěm a jednou z nejkvalitnějších podzemních vod v Evropě. V případě zájmu můžete shlédnout půlhodinový film Skalní megapole v rámci přírodovědného dokumentárního seriálu natočeného Českou televizí v koprodukci s Ministerstvem životního prostředí České republiky.
Fotografování jsem se začal intenzivněji věnovat kolem roku 2008. Tenkrát jsem nadšeně fotografoval úplně všechno a všude. Fotografování se postupně stalo mým koníčkem i způsobem vnímání světa. Poznal jsem klasický malý digitální „kompakt“ i velkou plně vybavenou zrcadlovku. Z vlastní praxe vím, že i obyčejným fotoaparátem s automatickým režimem lze zachytit zajímavý motiv. Nezáleží na dokonalosti každého detailu — fotografii často povýší především promyšlená kompozice a atmosféra okamžiku. O fotografii jsem začal postupně přemýšlet jinak, abych se mohl posouvat dál. Postupně jsem si vytvořil vlastní filozofii, která se přirozeně nemusí líbit každému. Tyto webové stránky od roku 2012 slouží jako konzistentní virtuální základna pro prezentaci mojí tvorby. Fotografie zobrazené sestupně podle data pořízení průběžně doplňuji i s větším časovým odstupem. Nejsem zastáncem kvantity, proto někdy trvá delší dobu, než fotografii zveřejním. Některé snímky nakonec nezveřejním vůbec, u jiných potřebuji získat určitý odstup a nadhled.
„Když všichni kolem mě cvakají fotoaparáty a mobily, tak já naopak marně hledám to skutečné jádro věci a jenom procházím dál.“
Moje filozofie
Jsem fotograf samouk, jenž se vypracoval od fotografování v automatickém režimu až k plně manuálnímu ovládání s ručním ostřením. Informace čerpám z vlastní sbírky fotografických učebnic (knižní řada od anglického fotografa pana Michaela Freemana). Obdivuji řemeslnou jednoduchost, minimalismus a inspirativní videa vizuálního básníka s fotoaparátem pana Olafa Sztaby a také vizuální eseje fotografa pana Patricka La Roque. Smekám klobouk před analogovou fotografií pana Milana Milforta, který používá jedinečný kolodiový proces. Fotografuji převážně na pevný objektiv s jediným fixním ohniskem a do surového formátu RAW (viz. detaily v „Zákulisí“). Fotografuji zásadně přes hledáček, protože mi umožňuje soustředit se na podstatné věci bez rušivých vlivů okolí. Neomezuji se na jediný fotografický žánr a svůj rukopis nechávám přirozeně vyvíjet podle vlastních pocitů a zkušeností.
Největší sklon mám k cestovatelské fotografii, především ke směsi momentek z panenské krajiny i civilizovaného světa. Cestovatelskou fotografii vnímám jako pohlednicový pohled na zajímavá místa kolem nás, avšak s vlastním vizuálním rukopisem. U tohoto typu fotografie jsem smířen s tím, že často není dostatek času na pečlivé nastavování expozice ani ideální světelné podmínky. Přirozeně tak vzniká velké množství nepovedených fotografií, které bez kompromisů mažu. Čím dál více fotografuji s rozmyslem, jako kdybych měl ve fotoaparátu kinofilm, abych nemusel trávit dlouhé hodiny promazáváním snímků u počítače. Na každou fotografii uplatňuji pouze základní nedestruktivní úpravy, aby zůstala stále přirozenou fotografií (viz. detaily v „Zákulisí“). Začátečnické fotografie z mého prvního automatického „kompaktu“ mám uložené na Wikimedii. Zkrátka si užívám každou volnou minutu své fotografické cesty a stále se učím poznávat toto krásné řemeslo.
Kontakt
mail
visnak.cz