Nepsaná pravidla
Zákulisí tvorby a vizuálního vnímání
Kompozice fotografie
Ilustrační fotografie (zdroj: Zdeněk Višňák)
Základním kamenem dobré fotografie, pro který neexistuje žádný automatický režim, je kompozice. Pouze ona odlišuje běžný snímek od promyšlené fotografie. Na ostrosti každého detailu ani dokonalém světle vždy nezáleží – podstatné je uspořádání prvků v obraze. Obrazová kompozice představuje soubor pravidel pro uspořádání prvků tak, aby fotografie působila vyváženě. Patří sem volba hlavního motivu, práce s popředím a pozadím, čistota okrajů, přirozené orámování i využití principů jako zlatý řez, Fibonacciho spirála nebo pravidlo třetin. V krajině umisťuji horizont do třetin, motivy necentrálně, zatímco u čtvercového formátu z analogového fotoaparátu Flexaret je naopak středová kompozice přirozenější. Kompozici řeším buď přímo při focení, nebo dodatečně v post-processingu. Celkově platí, že fotografie musí působit jako jeden celek, který divák intuitivně „čte“.
„Rozebírat pravidla kompozice předtím, než začnete fotit, je něco jako konzultovat gravitační zákon předtím, než vyrazíte na procházku.“
Barevná a černobílá fotografie
Ilustrační fotografie (zdroj: Wikimedia)
Barevná fotografie pracuje s emocí prostřednictvím barev, které jsou přirozenou součástí vnímání světa, ale zároveň kladou vyšší nároky na rovnováhu a kontrolu. Mám rád charakter diapozitivního filmu Kodachrome, který už dnes neexistuje, a jeho estetiku částečně připomíná filmová simulace „Classic Chrome“ od Fujifilmu. Černobílá fotografie naopak staví na světle, kontrastu a struktuře, nikoliv na barvě. Často ji vytvářím z RAW dat, kde mám větší dynamický rozsah než v JPEG, a využívám filmovou simulaci „Acros“. Existuje také monochromatická fotografie, která pracuje s jednou barevnou tóninou. Černobílá fotografie využívá výhradně odstíny šedé, od čistě bílé po sytě černou. Monochromatická fotografie využívá pouze odstíny šedé mezi černou a bílou. Výsledný obraz vždy závisí i na kalibraci monitoru, která ovlivňuje, jak fotografii vidí divák.
„Barvu dávám do snímku jen ve chvíli, kdy tam má opravdu smysl a jeví se jako další výrazový prostředek.“
Světlo ve fotografii
Ilustrační fotografie (zdroj: Pixabay)
Světlo je základ fotografie – bez něj neexistuje obraz. Přestože jde o nejzákladnější prvek, jeho zvládnutí vyžaduje zkušenost i cit. V terénu často nefotím v ideálních podmínkách a musím pracovat i s ostrým poledním světlem, které vytváří tvrdé stíny. Díky formátu RAW mohu následně korigovat expozici i dynamický rozsah. Nejlepší podmínky přináší zlatá hodina a ještě výraznější atmosféru má modrá hodina. Světlo má vlastnosti jako intenzita, směr, barva a kvalita – a právě jejich kombinace určuje výslednou podobu snímku. Každá změna světelných podmínek mění scénu natolik, že žádné dvě fotografie nejsou nikdy stejné.
„Světlo dělá fotografii. Osvojte si světlo. Obdivujte ho. Milujte ho. Ale nad to všechno, poznejte světlo. Poznejte ho jak nejvíc můžete a poznáte klíč k fotografii.“
Na šířku a na výšku
Ilustrační fotografie (zdroj: Pixabay)
Volba orientace fotografie závisí na motivu. Šířkový formát působí přirozeněji, nabízí širší záběr a lépe odpovídá lidskému vidění, zatímco výška zdůrazňuje vertikální linie a působí intimněji. Fotografie na výšku lépe pracuje s hloubkou scény, zatímco na šířku s prostorem. Krajinářská kompozice často kombinuje popředí, střed a pozadí, což lze využít v obou orientacích. Z výškových snímků lze navíc skládat panoramata, i když tomu se dnes už příliš nevěnuji. Občas pořizuji obě varianty stejné scény a až následně vybírám nejlepší verzi v post-processingu. Tím si postupně trénuji kompoziční vnímání.
„Chtěla jsem udělat velikou fotografii, ale protože pro to nebyly vůbec podmínky, tak jsem si řekla, že to slepím.“
Než se obraz zastaví
Všechna pravidla ve fotografii jsou jen vodítka, ne omezení. Pomáhají najít rovnováhu, ale nikdy nenahrazují vlastní pohled. Nakonec rozhoduje vždy okamžik, kdy se člověk rozhodne zmáčknout spoušť.
visnak.cz