Zdeněk Višňák — Analog and Digital Photography Portfolio

Filmové simulace

Ilustrační fotografie (zdroj: Wikimedia)

V průběhu času jsem experimentoval s různými nepřirozenými technikami úpravy digitálních fotografií – přesycováním barev, přeostřováním, klonováním, lokálním odbarvováním nebo výraznou retuší. Většina takto „krásně“ upravených snímků však slouží spíše jako marketingové lákadlo pro časopisy, reklamu nebo sociální sítě. Postupně jsem ztrácel motivaci k samotnému fotografování a dostavil se pocit tvůrčího vyhoření.

Až později jsem objevil kouzlo analogové fotografie a znovu si začal užívat samotný proces tvorby. Myslím, že filmová fotografie je nenápadně na vzestupu, protože vrací obrazu jeho přirozenost a určitou „duši“. Přesto už pravděpodobně nikdy nepřeváží nad digitální fotografií, která je rychlejší, levnější a pohodlnější. Filmové materiály byly po desetiletí vytvářeny tak, aby zachycovaly realitu ve specifických barevných stylech. Nejvýraznější fotografové jsou často rozpoznatelní právě podle svého konzistentního vizuálního rukopisu – a film takový styl přirozeně nabízí.

Postupně jsem proto přešel k úpravám digitálních fotografií zaměřeným především na kontrast a barevné ladění inspirované charakterem skutečných filmových materiálů. Nesnažím se o jejich přesnou kopii, ale spíše o zachycení atmosféry. Výsledky porovnávám s analogovými fotografiemi i s technickými listy filmů. Počítač tak do určité míry nahrazuje dnes již téměř zapomenutou temnou komoru. Moderní digitální fotoaparát pro mě představuje nástroj pro tvorbu fotografií v analogovém stylu. Zároveň jsem si našel cestu i ke skutečné analogové fotografii na svitkový film 120 (střední formát), například s černobílým filmem Ilford HP5 a československým fotoaparátem Flexaret. Oba přístupy mě dnes naplňují a vzájemně se doplňují.

„Já vůbec nerozlišuji, zda fotografie vznikla analogovou, či digitální technikou, hlavní je její kvalita. Sám dnes fotografuji převážně digitálně, i když temnou komoru stále ještě mám. Ale už se do ní dostávám zcela výjimečně.“

Black & White

Černobílé negativní filmy vyprávějí příběh pomocí kontrastu, textury a práce se světlem a vyrábí je řada společností. Fujifilm nabízí například Acros – oblíbenou filmovou simulaci s jemným zrnem a bohatou tonalitou. Kodak je známý filmy Tri-X (320, 400), které vynikají univerzálností a výrazným charakterem. Ilford Photo patří mezi tradiční výrobce černobílých materiálů – například Pan F 50 nebo HP5 400, často využívané v dokumentární a pouliční fotografii.

Color – Fujifilm

Fujifilm je japonský výrobce s dlouhou tradicí ve výrobě fotografických materiálů a zároveň vytváří i jejich digitální simulace. Provia nabízí přirozené a vyvážené barevné podání vhodné pro univerzální fotografii. Velvia je typická výraznou saturací a kontrastem, ideální zejména pro krajinu. Astia nabízí jemnější podání barev pro portréty, zatímco Classic Chrome pracuje s nižší saturací a specifickým kontrastem inspirovaným legendárním filmem Kodachrome. Řada PRO Neg. je určena především pro studiovou fotografii.

Color – Kodak

Eastman Kodak Company je tradiční americká společnost zaměřená na fotografické materiály. Nabízí široké spektrum barevných filmů, například Ektar 100 s výraznými barvami a velmi jemným zrnem nebo Gold 200 s vyváženým charakterem pro běžné fotografování. Oblíbená je také portrétní řada Portra (160, 400, 800), známá přirozeným podáním tónů pleti, širokým dynamickým rozsahem a využitím v portrétní i módní fotografii.

Krkonošské pohádky (1974–1984) byly natáčeny na barevný film Kodak, který tehdy patřil k nejdražším dostupným materiálům.

Krkonošské pohádky

Krkonošské pohádky – ukázka restaurované HD verze (zdroj: YouTube / Totalfilm)