Fotografie v paragrafech

Na fotografii se nahlíží jako na originální umělecké dílo, které je nutné chránit autorským právem. Je to dílo, které v sobě obsahuje myšlenku a tvůrčí práci fotografa (nastavení kompozice, světla, stínu, nebo samotný výběr fototechniky). Nejpohodlnější cestou pro získání cizí fotografie je její stažení z internetu. Mnoho lidí si stále myslí, že všechny fotografie na internetu jsou k dispozici zdarma. Ve skutečnosti nelze takto získanou fotografii dále použít třeba na webových stránkách a sociálních sítí, pokud k tomu její autor nedal souhlas. Autor nemusí mít fotografii vůbec označenou, přesto se na jeho dílo podle ustanovení § 2 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) automaticky vztahuje ochrana autorských práv. Podle ustanovení § 107 autorského zákona se veškerá práva vztahují na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoliv na světě.

V případě právních sporů je prokazatelným a úspěšným důkazem autorství fotografie zároveň vlastnictví zdrojového RAW souboru (tzv. digitálního negativu), ze kterého v rámci post-processingu vznikla. Existují různé aplikace, kterými se dá vyhledat většina ukradených fotografií vystavených na internetu. Rozumný fotograf logicky nezveřejňuje na internetu fotografie v plném rozlišení a kvalitě. Moje fotografie ve výchozím formátu RAW má průměrnou datovou velikost cca 40 MB (tedy 40 000 kB), ale na těchto webových stránkách má ve formátu JPEG komprimovanou datovou velikost cca 350 kB. V případě nepovoleného stažení, úmyslného odstranění vodoznaku a následného nového exportu bude mít takto nově upravená fotografie již nepoužitelnou kvalitu. Logo na fotografiiích mám hlavně z důvodu sdělení odkazu na moje webové stránky. První možností legálního získání fotografie je poskytnutí licenční smlouvy od samotného autora, podle ustanovení § 12 odst. 1 autorizačního zákona. To se netýká výjimek, např. užití fotografie pro osobní potřebu fyzické osoby a nikoli za účelem dosažení zisku, podle ustanovení § 30 odst. 1 autorizačního zákona. Druhou možností je legální stažení fotografie z různých internetových fotobank (v placené i bezplatné formě). K přiměřenému zadostiučinění za porušení autorského práva patří stažení díla, omluva nebo peněžní náhrada určená soudem, podle ustanovení § 40 autorského zákona. Porušení autorského zákona řeší také zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník). Ve svém ustanovení § 270 nabízí potrestání odnětím svobody, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Jinou právní kapitolou jsou sociální sítě, které můžou mít pro fotografy nevýhodné podmínky. Registrací se totiž zároveň uděluje neomezená a bezúplatná licence k veškerému obsahu. Je tedy na zvážení každého fotografa, kde chce své fotografie prezentovat.

Velkým otazníkem je dále ochrana podoby a soukromí člověka při fotografování na veřejném prostranství (tzv. street fotografie). Podle ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb. (zákon o obcích) jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Všeobecně je zakázáno fotografovat lidi bez jejich souhlasu, podle ustanovení § 84 zákona č. 89/2012 Sb. ( občanský zákoník). V rámci výjimky podle ustanovení § 89 občanského zákoníku se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství. Amatérský fotograf a fotograf umělec může být tímto osvobozen od povinnosti získat souhlas fotografované osoby. Komerční fotograf si zřejmě bude muset od zákazníků nechat vždy podepisovat souhlas se zpracováním osobních údajů, apod. Výjimka uvedená ve výše uvedeném ustanovení občanského zákoníku má ovšem výslovně uvedenou podmínku určité přiměřenosti. Zásah do soukromí dané osoby by měl být svým způsobem tedy přípustný. Fotografování např. skupiny lidí na náměstí je přiměřené. Naopak nepřiměřené je detailní fotografování např. milenců v parku. Celá právní mozaika v tomto případě je tedy především otázkou fotografické etiky.

Publius Cornelius Tacitus: „Dobré mravy zde znamenají více než dobré zákony jinde.“